Maska Makonde

Tip
3 990 Kč
Skladem (1 ks)

Lidé kmene Makondů obývají hraniční oblasti jižní Tanzanie a severu Mosambiku. Jde o matrilineární společnost rozdělenou do klanů řízených náčelníkem a radou starších. Makondové jsou známí jako jedni z nejobratnějších řezbářů v Africe a v jejich společnosti převládají dva druhy masek. Toto je maska, známá jako lipiko. Jde o přilbovou masku používanou především při tanci mapiko, který se koná při rituálech přechodu do dospělosti a při pohřbech. Maskovaný skrze masku ztělesňuje ducha mrtvých předků. Během zasvěcení se chlapci i dívky učí, jak masky vyrábět a předvádět. Ženy provádějí své zasvěcení daleko od vesnice a můžů, kteří nesmějí jejich masky spatřit.

Název: Lipiko
Typ: helmová maska
Původ: Mozambik
Etnikum: Makonde
Tvůrce: neznámý
Rituál: Mapiko
Použití: iniciační rituál přechodu do dospělosti, pohřby, vzívání duchů předků
Stáří: 90. léta 20.století
Hlavní materiál: dřevo a přírodní pigmenty

 

 

Detailní informace

Detailní popis produktu

Tyto masky se nazývají lipiko masky, což v jazyce Makondů znamená „helmová maska“. Vyrábí je příslušníci etnické skupiny Makondů žijící v jižní Tanzanii a severovýchodním Mosambiku, na obou březích řeky Rovuma. Makondové přišli do tohoto regionu poprvé v osmnáctém a devatenáctém století a hledali zde útočiště před obchodníky s otroky. V uplynulém století, zejména v období portugalského kolonialismu (mezi lety 1920 a 1974), zažívali velkou kulturní transformaci a změny. Ta měla zásadní dopad na jejich společnost a přetvořilo velkou část jejich umění v to, co známe dnes. Makondové jsou agrární matrilineární společností. Drží se spirituality založené na uctívání předků, navzdory tlakům je nábožensky konvertovat a ekonomicky se přizpůsobit modernímu životu. Jejich matrilineární sociální struktura, má své kořeny v příběhu stvoření, který hovoří o prvním muži, jenž vymodeloval ženu ze dřeva. Tato žena ožila a porodila mnoho dětí a v důsledku se tak  stala uctívanou předchůdkyní lidu Makondů. Díky tomu je ženská postava důležitým ochranným symbolem, a ústředním motivem jejich umění.

Lipiko je se také někdy zaměňuje za termín mapiko. Což je termín používaný také pro tance v převlecích, jejichž součástí tyto masky jsou, a také pro samotné tanečníky. Mapiko se tradičně tančí při rituálech přechodu do dospělosti, které znamenají vstup mladých chlapců a dívek do nových životních etap, a při kterých se  učí novým dovednostem, tradičním písním, tancům, kostýmům a kulturním tajemstvím. Stejné tance a masky jsou používány k uctění památky nedávno zesnulých. 

Během zasvěcení před těmito rituály se dívky i chlapci učí, jak vyrábět a nosit tyto masky. Ženy však své zasvěcení provádějí jen jednou za rok mimo vesnici a jejich masky muži nikdy nevidí. Chlapecké mapiko se naproti tomu provádí veřejně na oslavu mužství. Samotné masky jsou vyřezávány v utajení mimo komunitu. Všichni muži se učí práci se dřevem a řezbářství, na které se nepohlíží jako na prostředek výdělku. I když jsou na svou práci Makondové hrdí, nepovažují se za profesionální umělce. Jakmile si masku spolu se zbytkem kostýmu a všech doplňků nasadí, přebírají tanečníci roli postavy, kterou jejich kostým představuje. Lidský status jedince se v tuto chvíli vytrácí a tanečník se podílí na základním mýtu, který mu umožňuje plně ztělesňovat ducha a charakter masky. Tento duch je tak mocný, že ho muži sotva ovládají a ženám se nedoporučuje se k němu přibližovat. Proto je nebezpečné, aby se diváci přibližovali k účinkujícím. Spolu s tanečníky vystupují při rituálech i bubeníci a zpěváci, jejichž role je pro mapiko neméně důležitá. I když si většina Makondů dnes uvědomuje, že přítomnost nebezpečného ducha, který ovládá tanečníky, nemusí být nutně pravda, tradice přetrvává. Dnes je také běžnější, že mladí muži tvoří různé skupiny tanečníků a že ceremoniály nabývají soutěžnější povahy, kdy jsou prostřednictvím této tradice reprezentovány a různé pohledy na současný život. Lipiko může představovat širokou škálu postav včetně zvířat, mýtických postav, skutečných mužů, žen, Makondů, nebo cizinců.

Jedna postava, kterou tyto masky často ztělesňují, je těhotná žena. V tomto případě tanečník nosí celotělovou masku, zvanou Anwalindembo, představující břicho těhotné ženy. Během rituálu s těmito maskami tanečnice dramatizuje agónii porodu. Tanec představuje nejen zasvěcení mladých žen do dospělosti, ale také zajišťuje plodnost jak polí, tak žen v dané komunitě.

Samotné lipiko, které se nosí na hlavě jako helma, je vyřezáno z divokých stromů, místními nazývaných ntene. Tanečník kouká ven štěrbinou v ústech masky. Jsou zdobeny specifickými znaky, které reprezentují určité etnické skupiny nebo pohlaví. Například pelerína neboli rtěnka je často známkou ženské masky, zatímco maska s plnovousem je reprezentantem muže. Pigmenty mohou být také známkou pohlaví, červené a žluté tóny jsou typické pro ženské masky, hnědé a černé reprezentují zase muže. Světlejší pigmenty mohou být rovněž reprezentantem světlejší pleti neafrického charakteru. Do masek jsou často vyřezávány vzory znázorňující rituální skarifikaci, nebo tetování. Vlasy používané k výrobě těchto masek jsou většinou lidské vlasy, které jsou na masku nalepeny včelím voskem.

Zdroje:

Bortolot, Alexander Ives. “A language for Change: Creativity and Power in Mozambican Makonde Masked Performance circa 1900-2004.” Ph.D. dissertation, Columbia University, 2007.

Bortolot, Alexander Ives. Revolutions: A Century of Makonde Masquerade in Mozambique. New York: Miriam and Ira D. Wallach Art Gallery, Columbia U, 2007. Print.

Israel, Paolo. In Step with the Times: Mapiko Masquerades of Mozambique. Athens, Ohio: Ohio University Press, 2014.

Tribal African Art. “Makonde (Wamakonde).” Accessed May 7, 2015.     http://www.zyama.com/makonde/pics..htm

 

 

Doplňkové parametry

Kategorie: Doplňky a dárky
Záruka: 3 roky
Hmotnost: 1 kg